Věnováno bratrům Mašínům, Milanu Paumerovi, rodině pana Rambouska a mému nejstaršímu bratrovi,
kterého jsem nikdy nepoznala. Jmenoval se Jan, a zahynul pod koly vlečného vozu v roce 1948 ve věku
tři a půl let. Nikdy mi nikdo nevysvětlil, proč jsme ho téměř patnáct let nemohlí pohřbít. Dokonce i na
náhrobní desce má dnes datum narození i úmrtí posunuté o čtyři roky nazpět ...

Vzpomínám na dobu, ve které jsme žili ...

14. července 2016 v 23:57 | Jiřina |  Návraty (ke starým článkům)
Tvé nedožité narozeniny, Vladimírku. Odpusť, nemohu nevzpomenout na dobu, ve které jsme žili. Miluju tě. Myslím, že kdybys tady s námi byl, hrozně by ses divil (a možná i smál ...)! UŽ JE TO VLASTNĚ DÁVNO, ALE PŘESTO ... VZPOMÍNÁŠ SI? KDYSI V BEZNADĚJI JSEM NAPSALA: "Deset tisíc, dvacet tisíc, třicet tisíc telegrafních sloupů rozděluje prostor za sklem. Vrhají na nás své nekonečné stíny. Sedíme ve vlaku, teta čmárá prstem po zdi, její ruka prostupuje hmotou, počítá cihly za oknem a ve vedlejším kupé soused nadává a nadává a cloumá přitom celým plotem. Pitomej, pitomej ... Svět je povadlá krajina, vexlák na odchodu, opuštěný kříž u vchodu. Mašinka jede. Dvě koruny, tři koruny na zemi leží, na hlavě čapku, šašek a král sedí vedle tebe a usmívá se na tvoji matku. Kyvadlo ukrajuje víc a více času, není už místa na vzpomínky ... " NE, NENÍ TO PRAVDA. TEĎ UŽ NE ... VZPOMÍNÁŠ? TVÁ OBLÍBENÁ VĚTA ...






ANO! PAMATUJEŠ?





ODPOČÍVEJ, VLÁĎO. TY UŽ TO MÁŠ ZA SEBOU. NIKDY, NIKDY NEDOVOLÍM, ABYS SKONČIL V ZAPOMENUTÍ. MYSLÍM NA TEBE NEUSTÁLE.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama