Věnováno bratrům Mašínům, Milanu Paumerovi, rodině pana Rambouska a mému nejstaršímu bratrovi,
kterého jsem nikdy nepoznala. Jmenoval se Jan, a zahynul pod koly vlečného vozu v roce 1948 ve věku
tři a půl let. Nikdy mi nikdo nevysvětlil, proč jsme ho téměř patnáct let nemohlí pohřbít. Dokonce i na
náhrobní desce má dnes datum narození i úmrtí posunuté o čtyři roky nazpět ...

Sbohem, můj milý. Píše se rok 2016 ...

18. června 2015 v 21:56 | Jiřina Korčáková |  Návraty (ke starým článkům)
... a já Ti píšu z veliké dálky. Život se žene vpřed jako divoká řeka a nic už není tak, jak bývalo. Jen vzpomínka v našich srdcích zůstává. Vracíš se k nám každý rok. V den Tvého narození budeme opět spolu. Myslím na Tebe ... Sejdeme se na zahradě v Týnčanech, kam se za Tebou budu pokaždé vracet. Jo, a Zina a David také vzpomínají!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama