Věnováno bratrům Mašínům, Milanu Paumerovi, rodině pana Rambouska a mému nejstaršímu bratrovi,
kterého jsem nikdy nepoznala. Jmenoval se Jan, a zahynul pod koly vlečného vozu v roce 1948 ve věku
tři a půl let. Nikdy mi nikdo nevysvětlil, proč jsme ho téměř patnáct let nemohlí pohřbít. Dokonce i na
náhrobní desce má dnes datum narození i úmrtí posunuté o čtyři roky nazpět ...

Oči visí na stěně

1. června 2014 v 2:14 | Jiřina Korčáková |  Návraty (ke starým článkům)
Oči visí na stěně
Jeho oči
Za nimi jsem já

Plátno bez rámu
Barevná skvrna
Tělo
Prach

Ozvěna písně
Kovová Struna
V mé duši

Jednou
Vstoupí Do obrazu
Klopýtne
Tam Někde V hrdle
A protne má ústa

Hlas
Jako výkřik
Nikdy víc
Stále ještě plný života
Poraní mne
Nůž

To já jsem po něm sáhla
A bodla
V modrém vzduchoprázdnu propast

Cizí síla tlačí moji paži k zemi
Ze tmy Vystupuje
Mrazivě Bílá Hvězda
Její srdce

Rudne
Mojí krví

Nenávist
Neznám
Ignoruji
Zatím



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama