Věnováno bratrům Mašínům, Milanu Paumerovi, rodině pana Rambouska a mému nejstaršímu bratrovi,
kterého jsem nikdy nepoznala. Jmenoval se Jan, a zahynul pod koly vlečného vozu v roce 1948 ve věku
tři a půl let. Nikdy mi nikdo nevysvětlil, proč jsme ho téměř patnáct let nemohlí pohřbít. Dokonce i na
náhrobní desce má dnes datum narození i úmrtí posunuté o čtyři roky nazpět ...

Červen 2014

Sbohem, můj milý.

15. června 2014 v 2:47 | Jiřina Korčáková, Vladimír Korčák |  Návraty (ke starým článkům)
Jo, a abych nezapomněla. Stěhujeme se! Tak zatím ...

Vzpomínám na Tebe ... (4)

13. června 2014 v 13:04 | Jiřina Korčáková, Vladimír Korčák |  Návraty (ke starým článkům)
Zítra je výročí Tvé smrti. Můj milý bratříčku, zapaluji v Tvém pokoji svíčku - děkuji Ti za krásné verše o lásce - Tvé vlastní, i ty přeložené, ty, jejichž sbírka měla vyjít, ale nikdy nevyšla, protože jsi odmítl zradit a zapřít svého spoluautora.

Bože ochraňuj mého bratra tam nahoře, vím, že je u Tebe, ač hříšník a třeba i hříšník převeliký, neopouštěj jej. Ač jsme se všichni tolik snažili, mnoho lásky v životě nepoznal, a přece podívej, jak krásně o ní psal.



Oči visí na stěně

1. června 2014 v 2:14 | Jiřina Korčáková |  Návraty (ke starým článkům)
Oči visí na stěně
Jeho oči
Za nimi jsem já

Plátno bez rámu
Barevná skvrna
Tělo
Prach

Ozvěna písně
Kovová Struna
V mé duši

Jednou
Vstoupí Do obrazu
Klopýtne
Tam Někde V hrdle
A protne má ústa

Hlas
Jako výkřik
Nikdy víc
Stále ještě plný života
Poraní mne
Nůž

To já jsem po něm sáhla
A bodla
V modrém vzduchoprázdnu propast

Cizí síla tlačí moji paži k zemi
Ze tmy Vystupuje
Mrazivě Bílá Hvězda
Její srdce

Rudne
Mojí krví

Nenávist
Neznám
Ignoruji
Zatím