Věnováno bratrům Mašínům, Milanu Paumerovi, rodině pana Rambouska a mému nejstaršímu bratrovi,
kterého jsem nikdy nepoznala. Jmenoval se Jan, a zahynul pod koly vlečného vozu v roce 1948 ve věku
tři a půl let. Nikdy mi nikdo nevysvětlil, proč jsme ho téměř patnáct let nemohlí pohřbít. Dokonce i na
náhrobní desce má dnes datum narození i úmrtí posunuté o čtyři roky nazpět ...

Březen 2013

Chtěla bych tě zadržet ...

23. března 2013 v 21:24 | Jiřina Korčáková |  Odešel jste ... Co dál ...

Byl jsi mým téměř prvním a bohužel také posledním partnerem na jevišti. Nebylo na fakultě mnoho chlapců, kteří se ti co do velikosti vyrovnali. Navždy ses mi vepsal do paměti v roli Merkucia. Byl jsi v té roli velkolepý. Co je proti Shakespearovi nějaký milionář ... z televize! Ty jsi exceloval v roli, o které každý herec sní.

Přeji ti šťastnou cestu do hereckého nebe, Vladimíre. Zavidím ti to setkání s Shakespearem a upřímně, z celého srdce ti jej přeji. Buďte šťastní, ty a Shakespeare, tam nahoře v tom divadelním nebi. Pro mne znamenáš novou etapu mého života - kolikátou už! Má generace odchází. Nikdy na tebe nezapomenu. Jsi mé mládí. Sbohem.