Věnováno bratrům Mašínům, Milanu Paumerovi, rodině pana Rambouska a mému nejstaršímu bratrovi,
kterého jsem nikdy nepoznala. Jmenoval se Jan, a zahynul pod koly vlečného vozu v roce 1948 ve věku
tři a půl let. Nikdy mi nikdo nevysvětlil, proč jsme ho téměř patnáct let nemohlí pohřbít. Dokonce i na
náhrobní desce má dnes datum narození i úmrtí posunuté o čtyři roky nazpět ...

Prosinec 2012

Tma

26. prosince 2012 v 14:53 | Jiřina Korčáková |  Za sklem
Milý Vladimírku,

Nevím, jestli tam na druhé straně podřimuješ ve tmě nebo jestli máš světla tak akorát, vlastně chci tím říci, právě tolik, kolik potřebuješ a kolik se ti líbí.

Já tady sedím s Nikolkou před počítačem a vím, že až zhasnu, ona mi bude svítit dál na cestu, kamkoliv se hnu. Momentálně má rýmu, nevím, kde se nastydla!

Něco ti bráško posílám, ale nevyděs se. Není to tak smutné, jak to vypadá, i když je to smutné dost. Budeme vzpomínat spolu. Na něj. Já tady a ty tam. Tam na druhé straně jsou prý všichni vševědoucí. Tak to ty teď už určitě víš také úplně všechno. To jsi na tom lépe než-li já.

Myslím na tebe, bráško, a pořád tě mám ráda! Chybíš mi,

Jiřina



Ukradené Kosovo

12. prosince 2012 v 14:24 | Cizí autor |  Zcela mimo