Věnováno bratrům Mašínům, Milanu Paumerovi, rodině pana Rambouska a mému nejstaršímu bratrovi,
kterého jsem nikdy nepoznala. Jmenoval se Jan, a zahynul pod koly vlečného vozu v roce 1948 ve věku
tři a půl let. Nikdy mi nikdo nevysvětlil, proč jsme ho téměř patnáct let nemohlí pohřbít. Dokonce i na
náhrobní desce má dnes datum narození i úmrtí posunuté o čtyři roky nazpět ...
Dívám se tam, kde už nic není.
Jen čisté světlo.
Předchůdce obrazu.
Tady měl stát.
Uzavřen v oceli.
Vzpínat se k nebesům,
tam kde na něj čekal strop.
Železný krunýř.
Měl být z bronzu.
Putující hrob.
Urna .
Jen čisté světlo.
Předchůdce obrazu.
Tady měl stát.
Uzavřen v oceli.
Vzpínat se k nebesům,
tam kde na něj čekal strop.
Železný krunýř.
Měl být z bronzu.
Putující hrob.
Urna .
Na bělostném plátně mokvá skvrna.
Skrz její hrany proniká strach jako krev,
zde je rám prasklý,
volá na mě:
Já jsem já.
Jsem tady!
Na cestě.
Uvláčen.
Sežehnut.
Bolestí.
Ohněm.
Ve studeném kovu uvězněn.
Kolem hrdla železného utaženu černou pásku
na věčnou památku odchodu mého,
zůstávám.
S vámi.
Umírám zas a znova.
Krvavý koberec položen přes cestu.
Věčně tři a půl,
věčně 15:30,
s vámi projíždím každou křižovatku.
Zde nikdy nezestárnu.
Věčně 15:30,
věčně tři a půl.
Zde není stáří.
Ani smrt.
Zde není žádných nadměrných metrů.
Přebytečných lidí.
Zbytečných statků.
Zde je čisto,
ano,
tak.
Žádná bolest tady není,
ani žízeň,
ani hlad.
Chabá útěcha pro truchlící matku.
Smysl všeho umrtven.
Pod černým závojem.
Život jde dál.
Jednou jsem se zeptala otce:
To je tvůj pohár?
Ty jsi vyhrál nějaký závod?
MLČ!
Skrz její hrany proniká strach jako krev,
zde je rám prasklý,
volá na mě:
Já jsem já.
Jsem tady!
Na cestě.
Uvláčen.
Sežehnut.
Bolestí.
Ohněm.
Ve studeném kovu uvězněn.
Kolem hrdla železného utaženu černou pásku
na věčnou památku odchodu mého,
zůstávám.
S vámi.
Umírám zas a znova.
Krvavý koberec položen přes cestu.
Věčně tři a půl,
věčně 15:30,
s vámi projíždím každou křižovatku.
Zde nikdy nezestárnu.
Věčně 15:30,
věčně tři a půl.
Zde není stáří.
Ani smrt.
Zde není žádných nadměrných metrů.
Přebytečných lidí.
Zbytečných statků.
Zde je čisto,
ano,
tak.
Žádná bolest tady není,
ani žízeň,
ani hlad.
Chabá útěcha pro truchlící matku.
Smysl všeho umrtven.
Pod černým závojem.
Život jde dál.
Jednou jsem se zeptala otce:
To je tvůj pohár?
Ty jsi vyhrál nějaký závod?
MLČ!
Rubriky
- Za sklem (21)
- Sloky na přeskáčku (3)
- KuKu (1)
- Zcela mimo (3)
- Odešel jste ... Co dál ... (1)
- Nejdelší a nejkratší cesta k Tobě, Bože! (5)
Archiv
- 2018
(3)
- Květen 2018 (2)
- Únor 2018 (1)
- 2017
(4)
- Červen 2017 (4)
- 2016
(2)
- Květen 2016 (1)
- Únor 2016 (1)
- 2015
(1)
- Červen 2015 (1)
- 2014
(6)
- Prosinec 2014 (1)
- Červen 2014 (4)
- Březen 2014 (1)
- 2013
(10)
- Červen 2013 (5)
- Duben 2013 (1)
- Březen 2013 (2)
- Únor 2013 (1)
- Leden 2013 (1)
- 2012
(4)
- Prosinec 2012 (2)
- Srpen 2012 (1)
- Leden 2012 (1)
- 2011
(21)
- Září 2011 (2)
- Červenec 2011 (3)
- Červen 2011 (3)
- Květen 2011 (10)
- Duben 2011 (3)
